Lenka: pobyt v Sydney

Díky Googlu jsem se zamilovala do Austrálie

Toužila jsem po Americe a záložním plánem bylo Irsko. Austrálie zprvu nebyla vůbec ve hře. Chtěla jsem zemi, kde se mluví anglicky a má vysokou životní úroveň. A pokud by tam bylo teplo a blízko moře, tak ideální. Irsko šlo stranou a podmínky na cestu do Ameriky se mi po zjišťování informací také nezdály ideální.

Jedno odpoledne mě Google zavedl „do Austrálie“ a já se zamilovala. Sluníčko, jedny z nejkrásnějších pláží na světě a ta energie. Bylo jasno! Když jsem věděla, že pojedu do Sydney, nastudovala jsem si všechny vzdálenosti od místa, kde budu bydlet, směrem k plážím a Opera House. Totálně mě to pohltilo a já se začala těšit.

Moje angličtina?

Dobrá, rozhodně ne však perfektní. Anglicky jsem se obstojně domluvila v práci, ale chybělo mi sebevědomí. Měla jsem spoustu předsudků, že se každý zaměřuje na chyby a přízvuk.

Nemám žádný certifikát, s angličtinou jsem začala v 15 letech a nejvíc mi daly 4 roky na střední škole. Učila jsem se praxí. Můj nejdelší pobyt před Austrálii byly tři měsíce v Irsku jako Au pair. Stud kvůli přízvuku a nedokonalostem opadl téměř okamžitě, když jsem zjistila, že Austrálie je země všech národů světa. Australani jsou na přistěhovalce zvyklí a poslední, co řeší, je přízvuk a chyby.

Teď, nebo nikdy!

První momenty, obzvláště první tři dny, byly nezapomenutelné. Cítila jsem se jak omámená a nemohla uvěřit, že jsem na druhé straně zeměkoule. Už na letišti u nápisu „Welcome to Sydney“ se ve mně proudilo neskutečné nadšení, i když jsem nevěděla, co mě čeká a do země jsem přiletěla sama.

Hned druhý den jsem si udělala procházku k opeře (Opera House) a Harbour Bridge. Další den jsem šla 2 hodiny pěšky na Bondi Beach a 2,5 hodiny zase zpátky. Necítila jsem se dostatečně ready jezdit autobusem. 😀 Prostě jsem šla a objevovala po svých, co bylo kolem. Totálně nadšená ze všeho. V Darling Harbouru, krásném přístavu, důstojně vlála obrovská australská vlajka a já si užívala ten pocit toho „být v Austrálii“.

Taky jsem se bála, že je v každém koutě obrovský jedovatý pavouk s tlustým černým tělem a nohama dlouhýma 25 cm, což je samozřejmě totální nesmysl. Sydney na mě udělalo ihned obrovský dojem neskutečnou energií, která byla všude, kam jsem přišla. Ať už od přístavů, fascinující lodní dopravy, obchodních center a celkově kompozice města, kdy z business centra, kde se točí velké peníze, jste za hodinu na pláži a pozorujete surfaře se svým „take away coffee“. Ten pocit stále trvá a užívám si každý den.

Začátky jsou pro každého jiné. Uvědomovala jsem si, že jsem přijela ve věku, kdy jsem o něco zkušenější než třeba student, který odmaturoval. Neměla jsem problém si zařídit počáteční věci, domluvit se, seznámit se s lidmi, jít do banky. Dala jsem si pravidlo, že se nechci v prvních měsících stýkat s Čechy a vyhledávat jejich rady nebo pomoc. Snažila jsem se sama sebe opravdu včlenit do nové země se vším všudy a poradit si své pomoci. Hlavně Pavla byla pořád k dispozici a věděla jsem, že se na ni mohu kdykoliv obrátit a vždycky spolehlivě najdu odpověď v e-mailu.

Co pro mě bylo těžké? Určitě pocit „začínám znovu“. Odešla jsem v Česka z korporátní firmy, kde jsem měla na starosti s týmem nábor zaměstnanců. Vnitřně jsem ale cítila, jak moc mi chybí pocit „být v zahraničí“. Tak jsem si řekla: „Buď teď, nebo nikdy.“

Ocitla jsem se v Austrálii bez práce se statusem student (Work and Holiday víza otevřeli až za rok) a limitovanými pracovními právy v pokoji, který jsem společně sdílela s další holkou. Do toho jsem během prvních 14 dnů měla angínou a týden nám nešel internet. To jsem si opravdu řekla: „Máš tohle zapotřebí?“

Vnitřně jsem bojovala s tím, že nechci dělat servírku a že nechci pracovat v restauraci. Moje plány, že si najdu práci na částečný úvazek v kanceláři jako asistentka nebo support, se realitou nestaly. Měla jsem jeden nepovedený zkušební den v takovém nóbl přístavním baru, což byla totální katastrofa a už nikdy mi nezavolali. To mě sundalo a pokorně jsem byla připravená jít umývat nádobí do špinavé hospody. A v ten moment se roztočila kola osudu a ve chvíli největší pokory jsem práci našla.

Oprášila jsem angličtinu a našla přátele

Vzhledem k tomu, že jsem vystudovala školu v ČR, nechtěla jsem nic komplikovaného ani odborného. A tak jsem v Austrálii zvolila kurz na oprášení angličtiny s rodilým mluvčím. Byl to Certificate III Spoken and Written English na menší škole The Management School Sydney (TMSS).

Angličtiny a gramatiky není nikdy dost a tento kurz jsem měla ráda, protože teorii jsem si mohla vyzkoušet hned v praxi. Formální a neformální angličtina nebo hodina, ve které jsme si prošli typický australský slang, mě hodně bavila. A musím říct, že spoustu frází a výrazů opravdu člověk zaznamenává i v každodenním životě. Plus bonus – v naší skupině jsem potkala lidi, které dnes považuji za své přátele a potkáváme se i po skončení kurzu.

Největší přínos: Kde začít?

Jedním slovem OBOHACENÍ. A to úplně v každém ohledu. I když si vážíte všeho, co a koho máte, s vycestováním se ten pocit prohloubí. Pochopíte plně význam slova rodina, domov. Hodně se toho o sobě naučíte, hlavně pokud vycestujete sami. V určitých momentech jste totiž vy sami ta jediná opora, kterou si můžete nabídnout, a to vás rozhodně posílí. Zkusit si žít v jiné zemi, vám dá nadhled a srovnání.

Potkáte se se spoustou lidí, a obzvláště v Austrálii narazíte na národnosti z celého světa. Vidíte a obdivujete, jak navzájem tolerují svoje náboženství i původ a dokáží spolu sedět u jednoho stolu. Odhodíte některé předsudky a stále se učíte.

Život v Austrálii je intenzivní. Víza jsou jako dočasně vyměřený čas, který chcete každý den využít naplno. To byl taky jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla zkusit si život na pláži a chodit každý den k oceánu. Cítit se jako na dovolené pokaždé, když se vrátíte z práce nebo si jdete nakoupit… zážitek k nezaplacení.

Za největší přínos svojí cesty považuji svoji pracovní zkušenost. Já jsem vždycky toužila po tom mít zahraniční pracovní zkušenost. Zkusit si a dokázat si, že mám na to pracovat v anglicky mluvící zemi. A to se mi vlastně i splnilo.

Pracuji v Darling Harbouru v jedné z nejznámějších Seafood restaurací v Sydney. Název mojí pozice je Cashier/Receptionist a doslova jsem tehdy před rokem a půl naskočila do rozjetého vlaku. Neskutečně vytížená restaurace, která má kapacitu 400 míst, v některé dny je schopna protočit 1 000 lidí denně. Známý přístav láká nejen davy turistů, ale pro svou populární lokalitu přivádí nadšené jachtaře. Místní rádi přichází oslavit významné události a prosinec je vůbec nejvytíženější měsíc. Léto v plném proudu, vánoční večírky a blížící se prázdniny. Výjimkou nejsou vracející se tzv. Regulars a VIP. Stálí zákazníci, kteří očekávají pokaždé vysoký standard.

Uprostřed toho všeho jsem někde já. 🙂 Po technické stránce zodpovědná za všechny protočené peníze v restauraci. Vzhledem k tomu, že celá restaurace spadá do skupiny, která řídí dalších 6 velkých restaurací, jedná se o „korporátní systém“. Takže kromě klasického přijímání plateb cash/card, pracuji se spoustou reportů, speciálních voucherů, odlišných účtů a na konci dne zkrátka musí všechno sedět. Každá malá chybka se řeší přes naši Head office, která zaštiťuje celé účetnictví všech 7 restaurací.

Restaurace si zakládá také na spolupráci s velkými agenturami, které přináší velké množství zákazníků ze zámoří, což pro mě znamená zase jiný systém zadávání dat a komunikaci s dalším oddělením. Jsem zároveň na telefonu, pracuji s rezervačním systémem a postupně jsem byla zaučená i na náplň práce tzv. Function coordinator. Kontaktní osoba pro větší skupiny zákazníků, kteří chtějí oslavit např. narozeniny, křtiny. Takové rezervace si vyžadují intenzivnější kontakt, speciální menu a organizaci. Nedávno jsem tak dostala příležitost trávit každé pondělí v kanceláři.

Když se zpětně ohlížím a vzpomínám, jak jsem na začátku chtěla práci v kanceláři, tak ji vlastně mám… ale mnohem zajímavější a akčnější. Jedna velká výzva, která mě stála spoustu stresu, nervů a občas i slz, ale především stála za to! Už jenom to multikulturní složení manažerů, Australanka, Francouz, Brazilec a Ital + zhruba 40 členný tým, napovídá, že to není nuda.

Viděla jsem samu sebe během měsíců růst a zlepšovat se. Jak se prostředí, které mi přišlo na začátku naprosto šílené, pro mě stává přirozeným, stejně tak jako angličtina. Ten pocit, když děláte stejnou práci jako vaše australská kolegyně, je prostě k nezaplacení. Dostalo se mi zkušenosti, která, věřím, mě ovlivní do budoucna i ve smyslu výběru a typu práce.

Australské vibrace všude kolem

Austrálie je plná nádherných míst, pláží a barev při východu nebo západu slunce a samozřejmě ta příroda.

Když jsme odjížděli z Fraser Island, což je písečný ostrov v Queenslandu, viděli jsme v dálce ploutev. Seběhli jsme blíž a domnívali se, že vidíme žraloky. Nakonec se ukázalo, že je to skupina delfínů. Jakmile zjistili, že je pozorujeme, začali se předvádět a skákat.

Na stejném ostrově jsme viděli také velryby a psa dingo. Krásný zážitek z reálné přírody. Na severu u Darwinu v Adelaide River jsem zase měla možnost krmit malé klokánky, kteří vyrostli v domácím prostředí jakožto sirotci a každé ráno se vraceli pro flašku s mlékem. Pro pocit bezpečí si skočili do plátěné kapsy a přitulili se.

Žabky ve sprše a příběhy o tom, jak můžete snadno narazit na krokodýla v období dešťů, jsou taky nezapomenutelné. Navštívila jsem národní park Catherine River nebo Litchfield. Melbourne a Great Ocean Road je mocná a ty výhledy nezapomenutelné. Ráda vzpomínám na Noosa Heads, surfařské městečko s národním parkem, kde byly cítit ty australské „vibes“.

Bydlím v Sydney, a ať se vydáte kterýmkoliv směrem, vždycky má co nabídnout. Den může začít tím, že se podělíte o kousek toastu s papouškem na terase nebo si jen tak zajedete na pláž lodí kolem Opera House a Harbour Bridge. Na coast walk Coogee –Bondi, která zabere něco málo přes hodinu, se nabízí jedny z nejkrásnějších výhledů na útesy a pláže plné surfařů. Sydney mě nikdy nepřestalo bavit.

K zajímavým zážitkům bude určitě patřit podání ruky s Chuckem Norissem, který přišel s týmem do Darling Harbour na oběd. 🙂

Doporučuji všemi deseti!

Příprava na cestu za oceán pro mě byla jednou velkou neznámou a ztrácela jsem se ve všech nabídkách škol, typech víz a všeobecně vůbec v možnostech jakým způsobem vycestovat.

Když jsem se rozhodovala, kam pojedu, kontaktovala jsem několik agentur, měla dva telefonáty a byla na dvou schůzkách. Na první schůzce jsem nabyla dojmu, že musím být milionář, abych mohla někam vyjet. Na další jsem se za pomoci excelové tabulky dozvěděla ceny kurzů a dostala rady od člověka, který nikdy v Austrálii nebyl. V jednom telefonátu mi bylo řečeno, že by možná byla lepší Kanada.

Pak jsem narazila na Pavlu. Už po telefonu na mě udělala moc dobrý dojem a dohodly jsme si osobní schůzku. Pavla se mnou krok po kroku všechno probrala a naplánovala. Zajímala se, proč chci jet, jaká mám očekávání, kolik můžu utratit. Co pro mě ale bylo nejdůležitější, že byla realistická a mluvila z vlastních zkušeností. Nemazala, jak se lidově říká, „med kolem huby“ a já jsem věděla, že jí můžu věřit a že se mnou jedná někdo, kdo je na svém místě.

To také potvrdila tím, že od mého finálního rozhodnutí „tak teda Sydney“, jsem za měsíc už seděla v letadle s komplet zařízeným balíčkem – víza, bydlení, škola. V prvních týdnech v Austrálii byla stále na příjmu a dokázala pomoct, nasměrovat a leccos vyřešit. Pomohla nejen s administrativou, ale také lidsky. Povzbudila, nakopla a pokaždé dokázala dát skvělou radu nejen do australského života. Pavla je profesionálka s velmi osobním přístupem. Doporučila jsem ji dál všemi deseti a s úspěchem.

Dlouhá cesta za oceánem změní život každému. Obohatí jej, naučí, posílí, dá zážitky na celý život. A Pavla pro mě bude vždycky ten člověk, který stál na začátku toho všeho. Děkuju.