Barbora Krhovská
Bára se narodila v roce 1982 v Brně. Dětství prožila v malém městě u brněnské přehrady.
Svou první delší cestu do zahraničí absolvovala již v 17 letech, kdy vycestovala jako au-pair do Anglie. Původně na 3 měsíce, zůstala však celý rok a půl. Do 4. ročníků gymnázia pak nastoupila o něco zkušenější i zralejší mladá dáma s cambridgeskou zkouškou FCE v kapse.
Ve studiu angličtiny pak Bára pokračovala i na Masarykově univerzitě v Brně.
Během studia i po něm pracovala v anglické mateřské školce. Prázdniny pak trávila na brigádách v zahraničí.
V Tutuki má Bára na starosti program – Studium na středních školách v zahraničí.
Nejodvážnější cesta
Cesty do zahraničí mohou být někdy velmi dobrodružné. A to je na nich tak lákavé.
Jako svou nejodvážnější cestu vnímám svou úplně první cestu letadlem do USA. Bylo mi 15 let, absolvovala jsem tenkrát svůj úplně první let do Denveru v Coloradu s přestupem v New Yorku a moje angličtina nebyla nic moc. Jakkoliv odvážně jsem se tvářila, byla ve mně malá dušička. Nicméně, vše se povedlo, let proběhl bez komplikací a tato cesta mi dodala odvahu a sebevědomí pro cesty další.
Nejlepší práce
Každá práce, ve které potkám příjemné lidi, je dobrá :). Práce se nebojím a vždy jsem si užívala i méně kvalifikované pozice, kterými jsem prošla v zahraničí. Bavilo mě zkoušet nové věci a také svoje limity. Pracovala jsem v marocké restauraci v Denveru, kde hosty bavily břišní tanečnice; byla jsem pokladní v malém aljašském městě Valdez; umývala jsem nádobí ve španělské Pamploně apod. Každá pozice mě někam posunula a to bylo příjemné pozitivní.
Nejnebezpečnější okamžik
Zajímavé a někdy až nebezpečné okamžiky jsme zažívali na Aljašce.
Se svým budoucím manželem jsme se před mnoha lety vydali pracovat do malého rybářského městečka Valdez na Aljašce. A kde jinde tu pracovat než v továrně na zpracování lososů. Pracovali jsme často až 16 hodiny, celou směnu jsme se brodili v rybích vnitřnostech a ruce jsme na konci měli promrzlé i přes troje rukavice.
Zvyknete si na všechno. I na všudypřítomný rybí odér, který nešel vydrhnout ani ve sprše. Obzvláště, když jste se dostali do sprchy později a zbyla na vás už jen studená voda. Zvyknete si i na pocit být ve střehu, kdyby vás náhodou bez ohlášení navštívil medvěd, kterých bylo v okolí mnoho.
Kromě strachu z medvědů nám dělal starosti i majitel továrny, který ji vedl občas velmi nedbale. Párkrát se totiž stalo, že se nám nad hlavou rozdrnčel alarm upozorňující na únik čpavku. Na druhou stranu jsme se zase seznámili s místní hasičskou jednotkou, která nás vždy přijela rychle evakuovat.
Zážitků z cest mám mnoho. A řadím je k tomu nejcennějšímu, co mám :).